2005 Paříž
Notre Dame
Louvre
Vítězné oblouky
Sacré Coeur
Versailles
La Defense
Eiffelova věž
Co se nevešlo
..byl pozdní večer na Séině
naše minulé velké cesty
2011 Londýn a Anglie
2009 Wachau
2005 Paříž
Proč jsme začali Paříží?
Snad proto, že ve Francii vědí o své historii a váží si jí. Snad proto, že se ve Francii chodí do kina po tisících na francouzské a evropské filmy. Čekají se na ně před kinem fronty, protože se ví, že v nich hraje Gabin nebo Girandotová. Ví se, že je skvělé prožít Felliniho nebo Formanovy filmy s krásně pohodovým jemně ironizujícím příběhem. Jakoby "od nás" z našeho městečka nebo vesnice kdekoliv v Evropě.
Do Francie, a zejména Paříže, je dobré se podívat i proto, že tudy chodí stovky lidí různé barvy pleti, různých národů a národností, kteří se na sebe přirozeně usmívají a nikomu nevadí, že se vedou za ruku běloška s černochem. Lidé jsou na sebe jednoduše hodní. Všechno je klidné, příjemné a přátelské jako posezení v pařížské kavárničce, kde jsou židličky otočené směrem do ulice. Snad aby alespoň oči kolemjdoucích a hostů kaváren byly co nejvíce propojeny s životem, s radostmi i problémy, které se tu v upřímném naslouchání přátel řeší bez amerických psychiatrů, v kruhu blízkých a s vědomím, že jsou (!) lidé v okolí každého z nás, kteří pomohou. Ano, to je ,alespoň doufáme, zatím řádně evropské!!! I proto jsme se jeli učit evropanství právě do Francie.
Viděli jsme mnohé: katedrálu zvoníka od Matky boží v Paříži s příběhem Esmeraldy a Quasimoda, most postavený z kostek rozbořené Bastily, Obelisk na náměstí Svornosti, vítězné oblouky z napoleonských dob i čtvrť 21.století La Defense s mrakodrapy ze skla, kovu a betonu. I když strohá - přece to byla nádhera podobná pohledu na Monu Lisu v Louvru, nebo odpočinku Pařížanů v zelených parcích Paříže, kde je dovoleno ulehnout libovolně na zelený trávník v touze příjemně spočinout . Katedrála Sacré-Coeur nás očarovala, mimo jiné i pohledy na Paříž z malého návrší, které se v tomto obrovském městě hledá jen zřídka. Stejně tak nás oslovilo hlavní náměstí světa malířů -Montmartre. Viděli jsme ale i náměstí Pigalle, kde je doma láska, pravá i prodejná, stejně jako Moulin-Rouge, kam se chodí ukazovat nejzazobanější smetánka. Mimochodem, jeden z nejúžasnějších zážitků této části Paříže byly schody před Sacré-Coeur, kde hráli kluci na kytaru, stejně jako rybárna, která nabízela dary moře, naporcované ryby, krevety, kraby, měkkýše s neodolatelnou vůní, která kdyby byla chvilka času, určitě by rozhodla o skvělé večeři!!!
Druhý den strávený v Paříži byl 1.máj. Paříž se stala městem květů. Na každém rohu prodávali konvalinky ale i jiné nádherné květy, kterými se obdarovávali zamilovaní. My jsme začali setkáním s parky v královských Ludvíkových zahradách veVersailles. Byla to symfonie se zpívajícími fontánami, stínem alejí a trávníků sestřihaných do nejsložitějších obrazců. A znovu jsme cítili velebnost živlů vody, vzduchu, dřeva, rostlin a země - jedním slovem života. Z rozmarů mocných vzniklá nádhera posloužila o stovky let později všem, kterým původně nebyla vůbec určena. I v tom jsme poznávali další rozměr EVROPANSTVÍ.
Po zázraku Versailles zbývala znovu jen Paříž. Náměstí Svornosti s obeliskem a ministerstvem námořnictví a parky odpočinku Pařížanů. Elysejský palác a Champs Elysées, velký Vítězný oblouk s hrobem neznámého vojína jako úcta padlým v 2.světové válce. Viděli jsme samozřejmě průmyslový palác se sochou de Gaulla a Eiffelovu věž. Obě stavby se zaskvěly už při světové výstavě na konci předminulého století. I dnes se ovšem v jejich stínu tají dech!!! S 21. stoletím jsou spoutány všude viditelnými symboly Olympijských her v Paříži v roce 2012! V čase, kdy nevládl ani den ani noc, jsme pluli lodí po Seině. Byl to zážitek. Viděli jsme elektricky osvětlenou Eiffelku i Notre Dame, budovu Národního shromáždění i staré pařížské nádraží. Konec naší evropské výpravy jakoby završil symbol lidskosti, touhy, poznání a volnosti - socha Svobody. Ona je přece doma prapůvodně v Paříži!!! Nebylo proto vůbec neobvyklé, že se v tu chvíli z úst Francouzů sedících na lodi ozvala zpívaná slova francouzské hymny. V úctě k historii své země i v úctě k sobě samým i světu se máme ještě mnoho, co učit. I to je EVROPANSTVÍ. Bylo to krásné a bylo toho dost. Za rok možná Londýn nebo Řím. Jedno je ale jisté už nyní: určitě pojedeme znovu!!!
naše minulé velké cesty
každoroční Vídeň
2009 Paříž II
2007 Řím a Benátky
2007 Londýn
2006 Chorvatsko
2005 Kalábrie
2005 Paříž